Listopad 2010

Déjà vu (pokračování 3)

30. listopadu 2010 v 15:25 | Bacatel |  Deník šílence
Seděla jsem doma u stolu a psala  už asi po dvacáté větu Nebudu si na nic hrát. Po zarudlých tvářích mi tekly slzy bolsti. Už jsem dobrých pět minut necítila ruku.
"Gorgona..." šeptala jsem si. Levá ruka se mi třásla a vypadalo to docela děsivě, ale cítit to bylo ještě horší. Měla jsem v ní silné křeče, které přicházely pomalu a odcházely ještě pomaleji. Neobratně jsem položila propisku na stůl a promnula si dlaň, která byla celá zarudlá. Zbývalo mi ještě kolem osmdesáti opisů. Nešlo jen o to, že mi to šlo pomalu a nebavilo mě to, ale ta bolest se stávala nesnesitelnou.
Zvedla jsem se ze židle a šla za mámou, která pracovala ve vedlejším pokoji. Bylo už devět večer a ona se vrátila před necelou půlhodinou. Pracovala jako profesorka angličtiny na střední za městem, takže se vracela poměrně pozdě a potom si ještě dělala přípravu na druhý den. Chudák.
"Mami..." řekla jsem sotva slyšitelným a roztřeseným hlasem.
"Míšo? Copak ti je? Proč pláčeš?" zeptala se ustrašeně a přiběhla ke mně a objala mě.
"Strašně mě bolí ruka..."
"A z čeho, prosímtě? Upadla jsi na ni?"
Všechno jsem ji odvyprávěla podle pravdy, tak, jak se to skutečně stalo. Mám se svojí mamkou dobrý vztah a nedokážu jí moc lhát, a když už se o to snažím, tak to hned pozná.
Zavrtěla hlavou a zakoukala se někam do škvír naší dřevěné podlahy. Znovu jsem vzlykla.
"No, ten úkol jsi si rozhodně měla udělat, ale na druhou stranu nechápu, proč vás ta ježibaba týrá takovýmhle neslyšeným způsobem. Ukaž mi tu ruku."
Vytáhla jsem napuchlou ruku, po které se od předloktí až po zápěstí tahly červené fleky.
"Víš jistě, že to není vyrážka?" zeptala se zoufale.
"Ano."
"Bolí tě tohle?" zmačkla jednu ze skvrn a já zavřeštěla bolestí, podlomila se mi kolena a zůstala jsem choulená do klubíčka na zemi. Máma si ke mně v rychlosti klekla a utěšovala mě a  hladila po vlasech. Potom mě zvedla a položila do postele.
"Já za tou krávou zítra zajdu." šeptala si a bylo vidět, že je opravdu naštvaná, protože téměř nikdy nemluvila zprostě. "Zátra nepůjdeš do školy, zajdeme s tím k lékaři, ano?"
"Dobře." špitla jsem naposledy a potom mě už úplně pohltila temnota...

Jména draků

28. listopadu 2010 v 21:18 | Bacatel |  Draci
Šruikan

Safira

Takr

Pandora

Lantara

Argo

Galatheo

Estera

Sykes

Dráče
Jestli máte jakýkoli návrh na další dračí jméno, tak napište do komentářů!!

Ankety

28. listopadu 2010 v 8:27 | Bacatel |  Deník šílence
Ahoj!!! Chtěla bych Vás upozornit na
střeštěné ankety, nacházející se v levé
části stránky.
ZKU$TE $I JE !!!!!!!!!!!!        
  .................................................................... 
rtzuwuwuw

Déjà vu (pokračování 1)

27. listopadu 2010 v 16:37 | Bacatel |  Deník šílence
"Dobré ráno." řekla nepříjemně vysokým hlasem Gorgona a posadila se do vypolstrované a vrzající židle za katedrou. Otevřela třídnici a něco do ní začala čmárat. Probodla jsem ji pohledem. Byla mi celá nesympatická. Měla špičatý nos, takže mohla ušetřit za postel a zasekávat se na noc do zdi. Na šišaté hlavě se jí jako hadi svíjely zrzavé vlasy, které jí také darovaly to krásné přízvisko (a ať už se vám zdá jakékoli, pořád je lepší než jméno Krpáčová). Ke všemu se snažila být vtipná, ale jejím vtipům se nikdo nesmál, ovšemže až na ni samotnou.
Gorgona ve spánku
"Měli jste úkol na straně 29." řekla po chvíli. "Otevřít. Projdu si Vás a rovnou Vám podepíšu žákovské, tak si je taky otevřete."
S úsměvem jsem ji uposlechla.
"Blbka." uchichtla jsem se pro sebe. "Nepoznala by to, ani kdyby ty její brejle byly dvakrát tak tlustý."
Gorgona míjela lavice a vypadalo, že má vskutku dobrou náladu. Už byla lavici předemnou, když jsem se začala trochu bát. Nebyla to vyslovená hrůza, ale něco jako křeč v břiše.
"Ajo..." došlo mi "Tak trochu mi unikla snídaně." Hladem se mi převracel žaludek, ale teď opravdu nebyla vhodná chvíle pro svačinu.
"Nekoukej do blba." Napomenula mě s falešným úsměvem Krpáčová a zakřenila se ještě víc.
"Vidím, úkol máš. Teď jeden autogram..." zase se zařehtala jako osel skříženej s kobylou, co má nemoc šílených krav. Asi si myslela jak se jí dneska daří. Natáhla se přes čerstvě napsaný úkol a inkoust se rozmázla jejím prašivým loktem. Zatajila jsem dech, tohle nebude dobrý...
Mlčela, ale její tvář vypovídala za vše. Z téměř bílé se postupně stávala rudá a koutky úst se protáčely všemi směry.
Posadila mě do nejzašlejší a nejpočmáranější lavice, jakou jsem kdy viděla a dala mi A4 a propisku. Začala jsem psát stokrát větu Nebudu si na nic hrát. Prvních deset šlo dobře, ale u 26. jsem začala zadrhávat. Ruka se mi začala klepat a psaní šlo strašně pomalu.
"Pohni kostrou, Michaelo." zasyčela Gorgona. "Jestli to nestihneš teď, tak ti to dám napsat doma ještě jednou."
A já věděla, že to nestihnu.

Déjà vu

27. listopadu 2010 v 14:44 | Bacatel |  Deník šílence
Ráno normálně vstanu a jdu do kuchyně pro snídani. "A už na hřiště přichází náš malý atlet..." křičel v rádiu nějaký neznámý komentátor na rádiu Bonton. Bylo to ošklivé rádio, takové, jaké mívají důchodci a pamětníci, nesnášela jsem ho. Vzala jsem si ze špajzu cereálie a zalila je mlékem, čas od času si je ještě sypu kakaem, ale to jeopravdu vyjímečnost. "Ale co..." řekla jsem si a uštědřila si bohatou lžíci Granka. "Nový světový rekord!" vykřikl z ničehonic muž v rozhlase a já vykřikla, a vylila na sebe všechno tekuté, co obsahovala moje vynikající snídaně. Vysolila jsem na chrčící rádio spoustu nadávek, o kterých jsem ani něvěděla že je znám a odebrala jsem se do koupelny očistit si špinavé pižamo. "Idiot..." žbrblala jsem si pro sebe při drhnutí nahnědlé látky. "Kdybych si tam alespoň nedávala to kakao... Sakra!"hodila jsem pižamem do lavoru a s dupotem přeběhla zpět do pokoje, abych se mohla převléct. Už jsem měla zpoždění, z domu jsem pravidelně odcházela v půl osmé, teď bylo za 5min třičtvrtě. Ještě polonahá jsem naházela věci do batohu. Natáhla jsem si rychle na nohy jeansy a vypadla z bytu.
Začínali jsme dneska češtinou a to nebylo dobré. Čestinářka totiž měla takovou svojí hru, kde jsou žáci figurkami a ona je může posouvat z místa na místo, posílat je na smrt apod. Když někdo něco neměl, tak ho posadila do nejosamělejšího rohu učebny a dala mu stokrát napsat Už navždy zapomenu zapomínat. Navíc ona nedovolovala psát perem ani tužkou, viník byl nucen psát propiskou. Příjde mi to jako zvláštní podmínka a je to ještě podivnější, když na tom tak trvá. Dorazila jsem do školy včas, díkybohu, ještě mít všechny pomůcky na češtinu. "Penál? Ano, o ten jsem se dneska škrábla, ten určitě mám. Co knížka? Snad ano. Pracák... ?" V tom mi to došlo. Prolítla jsem vrátnicí a rozvrátila dav u skříněk, vyměnila boty za přezuvky od pana Vala, odhodila budndu. Zamykání dvířek bylo na vedlejší koleji, jako ufuněný slon jsem se vyškrábala do druhého patra naší školy a málem vyrazila dveře třídy 208. Můj oblíbený hlouček holek se tísnil u jedné ze zadních lavic, tak jak bylo jejich zvykem. "Ahoj. Dáte mi někdo opsat úkol? Prosim..." musela jsem držet svůj jazyk na uzdě, abych se mohla místo tlachů nadechnout.
"Jasně." řekla Gábina a hodila mi ho do náruče.
"Dík!" vyhrkla jsem na ni a horečně začala prolistovávat pracovní sešit nás obou. Osud mě ovšem obdařil další podpásovkou a zazvonilo.
Hluk na chodbě utichal a moje písmo ztrácelo úpravu a přibývalo na rychlosti. "Ano!!!" zajásala jsem v duchu. Stihla jsem to! Hodila jsem úkol zpátky té vždy spolehlivé dívce a v ten okamžik se zabouchly dveře od třídy. Gorgona, jak jsme jí přezdívali, byla tu...

Spongebob

27. listopadu 2010 v 8:48 | Bacatel |  Animované celebritky
Spongabob je v překladu Houba-BOB. Je to podivín, který žije pod mořem spolu se spoustou přátel a čas od času pořádají grilovačky.
sdfghjkpoiuztre
Pracuje v fastfoodu, kde obstarává krabí hamburgery. Má nejlepšího kamaráda Patrika, který je mimochodem mořská hvězdice. Je veselý, potrhlý a čas od času se v něm probouzí i hrdina. Je známý z amerického seriálu pro děti.

Škola

27. listopadu 2010 v 8:14 | Bacatel |  Pro dobrou náladu
Přijde paní učitelka po prázdninách do školy a vezme si stranou dívky a povídá : "Děvčata víte jaký je Pepíček sprosťák tak až zase začne mluvit sprostě zvedněte se a odejděte ze třídy".
Hodina začala, Pepíček přišel samozřejmě poslední a pozdě, a paní učitelka se
ptá "Tak děti co se stalo o prázdninách nového?"
Přihlásí se Anička a povídá:"
Na Jiráskově staví nový obchod" "výborně Aničko no kdo dál?"
Pepíček se neustále hlásí, ale paní učitelka ho nechce vyvolat když však vyvolá skoro celou třídu a nikdo krom něj se už nehlásí tak mu dá slovo
"Paní učitelko na náměstí vedle knihy stavěj novej bordel" jak to zaslechnou
dívenky tak se začervenají a začnou opouštět třídu, Pepíček na ně vyděšeně zírá a zařve
"Kam dete vy kurvy ...maj teprve základy!!!"
____________________________________________________________________________
Paní učitelka povídá dětem: "Děti, dám vám hádanku.
Je to lesní zvíře, a když mu do názvu doplníte "d", vyjde vám část těla.
"Co to je?"
Když dlouho nikdo neodpovídal, prozradila: "No přeci laň. A po doplnění "d" máme dlaň!"
Na to Pepíček pošeptá sousedovi:
"Jsem hned věděl, že to kuna nebude."
____________________________________________________________________________
Mladý adept právnického doktorátu dostane u zkoušek otázku:
"Co je to podvod?"
Podvod je, jestliže mě teď necháte propadnout."
"Jak to?", ptá se profesor.
"Protože paragraf 265 trestního zákoníku zní:
Kdo zneužije nevědomosti něčí aby jej poškodil, dopustí se podvodu..."
____________________________________________________________________________
Předmět: hodina angličtiny
Ve škole mají deváťáci hodinu angličtiny s mladou učitelkou, krásnou holkou se vším všudy. Do probíhající hodiny vstoupí inspektor. Nikde není volné místo, jenom v poslední lavici vedle Pepíka. Tak učitelka usadi inspektora tam, napise na tabuli anglicky větu a chce, aby jí to přelozili. V tom ji spadne křida, ona se pro ni ohne a minisukne odhalí kalhotky. Nikdo se nehlasí, jenom Pepa vzadu ma ruku nahoře. 'No, je tady inspektor, musim Pepu vyvolat, kdyz se nikdo jiný nehlasí, říká si učitelka. 'Tak, Pepo, co znamena česky veta napsaná na tabuli?' Pepa se postaví a řika: 'Ja bych ji šukal, ja bych ji taaaaak šukal!!!!!!! Učitelka zrudne, trapas před inspektorem, a odpovi: 'Cože? Jak se opovazuješ ...??????? Píšu ti pětku!' Pepa si sedne, loktem dloubne do inspektora a říka: 'Když neumíš anglicky, tak příště neraď, debile!'
____________________________________________________________________________
řijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi že dostal pětku z matiky.
"Jak to?" ptá se podrážděně otec.
"Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je 3 x 2.
A já jí povídám že 6," říká Pepíček.
"No to je správně," na to tatík.
"A pak se mě zeptala, kolik je 2 x 3," povídá Pepíček.
"Jakej je v tom kurva rozdíl?" rozčilí se tatík.
"Přesně to jsem řekl," na to Pepíček
____________________________________________________________________________
První školní den na americké střední škole představuje učitelka nového žáka, Sakiro Suzuki z Japonska. Hodina začíná a učitelka se ptá:"Uvidíme, kdo ovládá kulturní historii Ameriky?" "Kdo řekl: 'Dejte mi svobodu nebo mě zabte?'" Hrobové ticho ve třídě, jen Suzuki zvedne ruku: " Patrick Henry 1775 ve Philadelphii." "Výborně Suzuki, a kdo řekl: 'Stát je národ a národ nesmí zhynout?" Suzuki se postaví: "Abraham Lincoln 1863 ve Washingtonu." Učitelka se podívá na žáky a říká: "Stydím se za vás, Suzuki je Japonec a zná americkou historii lépe než vy!" Zezadu se ozve tichý hlas: "Polib mi prdel, zasraný Japončíku!" "Kdo to řekl?" zvolá učitelka. Suzuki zvdne ruku a bez vyzvání odpoví: General McArthur 1942 na Guadalcanalu, a Lee Iacocca 1982 při valné hromadě firmy Chrysler." Třída je zcela ticho jen zezadu se ozve: "Je mi z toho na blití!" Učitelka křičí:"Kdo to byl!" Suzuki odpovídá okamžitě: "George Bush senior japonskému premierovi Tanakovi v průběhu oběda, Tokio 1991." Jeden ze studentů se postaví a otráveně řekne:"Vyhul mi!" Učitelka hystericky:"A dost! Kdo to byl teď?" Suzuki bez mrknutí oka:"Bill Clinton Monice Levinsky, 1997 ve Washingtonu, Oválná pracovna Bílého domu." Další ze studentů se postaví a zařve: "Suzuki je hromada sraček!" A Suzuki opět klidně:"Valentino Rossi při Velké ceně motocyklů v Brazilii 2002." Třída zcela propadne hysterii, učitelka upadá do ,bezvědomí, dveře se otevřou a vejde ředitel: "Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!" Suzuki:"Vladimír Špidla ministru financí při předložení státního rozpočtu, Praha 2003."
____________________________________________________________________________
Pepíček sedí ve škole a nic se mu nedaří.
Pan učitel mu na konci hodiny řekne: "Běž, Pepíčku, a kup si kilo rozumu!"
Pepíček na to: "A mám říct, že je to pro vás?"
____________________________________________________________________________
Rozhovor učitele a žáka: "Proč jsi přišel pozdě do školy?"
"Protože jsem vyšel pozdě z domu."
"A proč jsi nepřišel dřív?"
"Protože už bylo pozdě, abych vyšel dřív."


První sněhová vločka

27. listopadu 2010 v 8:08 | Bacatel |  Welcome to my mind
Zatímco jsme včera chatovali s přáteli,
se nám ne okenním parapetu usadilo kolem
biliardy sněhových vloček.
Většinu lidí při vyslovení slova "sníh"
napadne nemilosrdná koulovačka,
sáňkování nebo sněhulák.
Mě se v duchu vybaví člověkem
netknutá krajina v zimním plášti.
Představuji si, jak se do borovic
tyčících se nademnou opírá vítr
a shazuje z jejich větví bílý poprašek.
A co se vybaví vám?

Emo pictures

27. listopadu 2010 v 7:56 | Bacatel |  Welcome to my mind
GRrgshgashs
sgWGAgrgr
shggbhght

Simons cat 9

27. listopadu 2010 v 7:53 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 8

26. listopadu 2010 v 20:33 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 7

26. listopadu 2010 v 20:32 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 6

26. listopadu 2010 v 20:30 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 5

26. listopadu 2010 v 20:27 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 4

26. listopadu 2010 v 20:20 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 3

26. listopadu 2010 v 20:17 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 2

26. listopadu 2010 v 20:13 | Bacatel |  Šílená videa

Simons cat 1

26. listopadu 2010 v 20:10 | Bacatel |  Šílená videa


Animator vs. Animation

26. listopadu 2010 v 20:02 | Bacatel |  Šílená videa