Déjà vu (pokračování 1)

27. listopadu 2010 v 16:37 | Bacatel |  Deník šílence
"Dobré ráno." řekla nepříjemně vysokým hlasem Gorgona a posadila se do vypolstrované a vrzající židle za katedrou. Otevřela třídnici a něco do ní začala čmárat. Probodla jsem ji pohledem. Byla mi celá nesympatická. Měla špičatý nos, takže mohla ušetřit za postel a zasekávat se na noc do zdi. Na šišaté hlavě se jí jako hadi svíjely zrzavé vlasy, které jí také darovaly to krásné přízvisko (a ať už se vám zdá jakékoli, pořád je lepší než jméno Krpáčová). Ke všemu se snažila být vtipná, ale jejím vtipům se nikdo nesmál, ovšemže až na ni samotnou.
Gorgona ve spánku
"Měli jste úkol na straně 29." řekla po chvíli. "Otevřít. Projdu si Vás a rovnou Vám podepíšu žákovské, tak si je taky otevřete."
S úsměvem jsem ji uposlechla.
"Blbka." uchichtla jsem se pro sebe. "Nepoznala by to, ani kdyby ty její brejle byly dvakrát tak tlustý."
Gorgona míjela lavice a vypadalo, že má vskutku dobrou náladu. Už byla lavici předemnou, když jsem se začala trochu bát. Nebyla to vyslovená hrůza, ale něco jako křeč v břiše.
"Ajo..." došlo mi "Tak trochu mi unikla snídaně." Hladem se mi převracel žaludek, ale teď opravdu nebyla vhodná chvíle pro svačinu.
"Nekoukej do blba." Napomenula mě s falešným úsměvem Krpáčová a zakřenila se ještě víc.
"Vidím, úkol máš. Teď jeden autogram..." zase se zařehtala jako osel skříženej s kobylou, co má nemoc šílených krav. Asi si myslela jak se jí dneska daří. Natáhla se přes čerstvě napsaný úkol a inkoust se rozmázla jejím prašivým loktem. Zatajila jsem dech, tohle nebude dobrý...
Mlčela, ale její tvář vypovídala za vše. Z téměř bílé se postupně stávala rudá a koutky úst se protáčely všemi směry.
Posadila mě do nejzašlejší a nejpočmáranější lavice, jakou jsem kdy viděla a dala mi A4 a propisku. Začala jsem psát stokrát větu Nebudu si na nic hrát. Prvních deset šlo dobře, ale u 26. jsem začala zadrhávat. Ruka se mi začala klepat a psaní šlo strašně pomalu.
"Pohni kostrou, Michaelo." zasyčela Gorgona. "Jestli to nestihneš teď, tak ti to dám napsat doma ještě jednou."
A já věděla, že to nestihnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama