Drakodlaci

2. prosince 2010 v 15:32 | Bacatel |  Draci
Ovšem drakem se člověk může stát i z důvodů úplně jiných. Připomeňme nad jiné slavného Fáfnira - byl to vlastně převtělený skřítek, přesněji álf. Drakem se stal, aby mohl lépe hlídat svůj poklad.
Zlověstnější je perský Aži Dáhaka, kterého známe z minulého pokračování. Byl to drakovitý daéva, čili démon; a jako takový ovládl muže jménem Zóhak. V tomto vtělení neměl tak docela lidskou podobu, protože mu rostli hadi z ramen; pro nás je ale zajímavý tím, že takové vtělení démona je trochu jiný mechanismus vzniku ideje drakodlaka. Pěkná pověst o založení Pekingu z dynastie Ming (odpovídá časově zhruba našim Lucemburkům), vypráví, kterak hrdina Jen získal vládu nad úplně pustým a divokým krajem.
Zde založil město, které ovšem nepřišlo vhod původním vládcům země - dvěma dračím manželům. Neměli dost sil, aby s lidmi bojovali, ale před odchodem se rozhodli ještě pomstít - sebrali všechnu vodu ze země do velikých měchů, potom se proměnili ve dva lidi, a požádali Jena, aby jim dovolil odejít. Ten se nechal obelstít pouze na chvíli; dodatečně všechno pochopil, vyrazil na koni za uprchlíky, a v běhu jim kopím probodl měchy s vodou. Vytryskla ohromná povodeň, ze které se hrdina stěží zachránil. Později se ale voda vrátila do svých koryt a země byla zachráněna.
Čínský hrdina Šun, který se stal později císařem (vládl 2255-2205 př.n.l.), byl konfuciánskou tradicí prohlášen prostředním ze tří "dokonalých císařů", vzorem mravnosti a odříkání. Než se stal císařem, prošel dlouhým pronásledováním ze strany svých sourozenců. Ti ho jednou chtěli zahubit ve studni. Manželky hrdiny však už něco tušily dopředu, a ušily Šunovi dračí oblek, který mu skryly pod obyčejné šaty. Když se potom Šun spustil do studny, padouši mu usekli lano a nechali ho spadnout dolů. Šun shodil staré šaty, a dračí oblek ho ihned proměnil v draka. Bez obtíží se ponořil do vody, a proplul podzemními prameny do jiné studny, kde se vynořil. Padouchům nijak nepomohlo, že tu první studnu zaházeli kamením a hlínou....
U této historky, která je přinejmenším tak stará, jako konfucianismus, tedy rozhodně hluboko před naším letopočtem, zaujme nejen to, že na dračí podobě hrdiny tu není nic hrůzostrašného, ale i určité tajemné spojení s vodou, které je typické pro zdrcující většinu drakodlaků (mohli jsme si toho všimnout skoro u všech uvedených příběhů). V Číně existují také "dračí dívky", což jsou krásné dračí princezny, které se občas vydávají z moře ven a do někoho se zamilují; případně se někdo zamiluje do nich.
Úplně nejvíc ale překvapí značná podobnost Šunova příběhu s českou pohádkou o Ševci s drakem na zádech. Ševcovi řekl hostinský:
"Máme tu ve městě studni, ve které se ztratil pramen. Pomůžete-li nám k vodě, dostanete velikou odměnu a do smrti se vám dobře povede!"
Tovaryš slíbil, že se o to pokusí. Dali mu velký okov, sedl si do něho, a než ho spustili, řekli mu, aby křičel, až voda poteče; že ho hned vytáhnou, aby se neutopil. Když se dostal na dno studně, uviděl velikou díru a vlezl tam; v díře byl drak, ten skočil ševci na záda a švec se hned dal do křiku; nahoře mysleli, že už teče voda, a honem okov vytáhli. Leknutím ševce málem pustili do studně, tak se všichni poděsili, když viděli ševce s drakem na zádech."

A jak správně tušíme, drak byla zakletá princezna, a švec ji po mnoha dalších komplikovaných příhodách nakonec osvobodil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama