Vezměte si moji ledvinu, srdce i oko, mě už je všechno zatraceno...

8. prosince 2010 v 19:47 | Bacatel |  Básně a básničky
Sedím v křesle, přemítám o životě.... Dosáhnout se ničeho nedá, svět se řítí do prázdnoty a zapomenutí... Vědci, politici, vláda radí, ať se nebojíme, že je vše pod kontrolou...
Jak oni se pletou. My, tedy já a vy a celé lidstvo se vymklo kontrole přírody a příroda se vymkla naoplátku naší kontrole. Planeta zarůstá tmou... Nedá se spasit. Věřící se modlí ke svým bohům a žádají o milost, smrt pro ně bude alespoň o to snažší, když si myslí, že je po smrti čeká odměna za jejich utrpení...
Hnáni za penězy jsme zapoměli na hlavní důvod existence - otázky. Ptáme se, protože jsme a jsme, protože uvažujeme. Všichni, od lezoucího mravence až po vznešeného orla, se snaží zjišťovat jak si ulehčit život. Ale člověk zneužil svého silného vědení a přetvořil si důvod žít.
Co vy víte? Co já vím? Třeba někde už po staletí je jakási lidská královna, co se přiživuje na úsilí nas všech. Ano, tahle zrůda existuje a jmenuje se nezájem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama