Černé ticho

31. ledna 2011 v 20:47 | Bacatel |  Deník šílence
Seděl jsem v trávě přímo pod temně modrou oblohou, na které blikavě zářily hvězdy. Louka se s šuměním vlnila pod lehkým letním větříkem, ten pohled byl pro mě přímo hypnotizující. Stromy vrhaly po louce strašidelné silulety, z jejich košatých korun na mě zíralo cosi démonického a zároveň moudrého z minulých dob. Bylo tu ticho, maloměsto bylo asi půl hodiny pěší cesty odtud, takže tu byla skvělá příležitost pro meditaci. Ano, proto jsem se sem vracel skoro každý večer. To ticho, dokonalé ticho, které lidé skory vyhladili z planety Země. Kdo by to řekl, že se dá ta naprostá a všepohlcující nicota postrádat? Velký třesk se neměl možná ani stát. Všude bylo ticho... Ale kdo by ho poslouchal?
Rád jsem dlouho fylozofoval o zbytečnostech, ale byl tu jeden problém - k čemu jsou rozverné úvahy, když je tu jedno vysloveně zákeřné slovo - KDYBY.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~Me~ | Web | 31. ledna 2011 v 21:36 | Reagovat

krásný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama